Řada 716. Možná ji neznáte jménem, ale pokud jste se někdy pohybovali v okolí hutí, dolů nebo jiných průmyslových areálů, s velkou pravděpodobností jste ji zahlédli. Tahle nenápadná, ale nesmírně pracovitá lokomotiva je totiž pilířem průmyslové železniční dopravy u nás. Pochází sice z východního Německa, ale u nás se jí daří už desítky let. Proč? Protože je spolehlivá a zvládne téměř všechno.
Jak to všechno začalo? Z NDR až do Česka
Představte si východní Německo v 60. letech. V Lokomotivbau Elektrotechnische Werke (LEW) Hennigsdorf vzniká řada V 60 DR. Cíl? Silný a spolehlivý stroj pro posunování a lehčí traťovou službu. A tahle mašina se povedla! Do Československa se jich pár dostalo a my jsme je přejmenovali na řadu 716. Samozřejmě, musely se trochu upravit, aby vyhovovaly našim podmínkám a specifickým požadavkům továren a podniků.
Technika? Žádná raketová věda, ale funguje to!
Žádné složité technologie, ale poctivá strojařina. To je řada 716. Srdcem lokomotivy je dieselový motor spojený s hydrodynamickou převodovkou. Co to znamená? Plynulý a efektivní přenos výkonu. A to je v průmyslovém provozu k nezaplacení. Pojďme se podívat na pár čísel:
- Hmotnost: Zhruba 60 tun. To už je pořádný kus železa!
- Výkon motoru: Kolem 480 kW (650 koní). Síly má dost.
- Maximální rychlost: 60 km/h. Na posunování a kratší trasy stačí.
- Uspořádání náprav: C (tři spřažené nápravy). Pro dobrou trakci.
- Převodovka: Hydrodynamická. Plynulý rozjezd a brzdění.
- Brzdy: Vzduchové a ruční. Pro jistotu.
Díky téhle kombinaci motoru, převodovky a robustní konstrukce, dokáže 716 tahat vlaky vážící stovky tun. A to i na tratích, které už mají něco za sebou, což se v průmyslových areálech často stává.
Kde všude sloužila? Tam, kde bylo potřeba makat!
Doly, hutě, cementárny, chemičky… tam všude jste mohli potkat “sedmsetšestnáctku”. Posunovala vagony, přepravovala suroviny a hotové výrobky. Prostě dříč, na kterého se dalo spolehnout. A to i v náročných podmínkách.
“Pro nás byla 716 klíčová,” vzpomíná pan Josef Novák, bývalý strojvedoucí z ostravské huti. “Bez ní bychom nemohli obsloužit celou vlečku a zajistit, aby materiál proudil bez problémů.”
A víte co? Během let se objevily i různé vylepšení a úpravy. Každý provoz si ji přizpůsobil podle svých potřeb. Třeba v cementárně v Turné nad Bodvou ji dokonce předělali na elektrický pohon!
Inovace? I “sedmsetšestnáctka” se dočkala!
Přestavba v Turné nad Bodvou? To byl husarský kousek! Proč to udělali? Kvůli snížení emisí a nákladů. Elektrický pohon je přece jen ekologičtější. I když je to spíš rarita, ukazuje to, že i starší lokomotiva se dá modernizovat.
A nešlo jen o elektrický pohon. Modernější brzdy, pohodlnější kabiny pro strojvedoucí, motory s nižší spotřebou… to všechno se na 716 objevilo. Prostě se snažili, aby co nejdéle vydržela v provozu.
Spolehlivá a levná? To je kombinace, která se cení!
Proč byla 716 tak oblíbená? Protože se na ni dalo spolehnout. Robustní konstrukce, jednoduché ovládání… to všechno znamenalo méně poruch. A i když už má leccos za sebou, pořád jich spousta jezdí. To o něčem svědčí, ne?
A pak je tu ta ekonomika provozu. Jasně, diesel není zrovna šetrný, ale v kombinaci s hydrodynamickou převodovkou a nenáročnou údržbou se náklady držely na uzdě.
Co bude dál? Odejde do důchodu, nebo ještě zabojuje?
Čas nezastavíte. I když je 716 pořád v kondici, modernější lokomotivy se tlačí dopředu. Počet “sedmsetšestnáctek” se sice snižuje, ale v některých podnicích si ji pořád nemůžou vynachválit. Proč? Protože je to dříč, který se jen tak nevzdá.
Budoucnost? Těžko říct. Je pravděpodobné, že ji postupně nahradí novější a ekologičtější stroje. Ale jedno je jisté: v historii české železniční dopravy má své pevné místo. Stala se symbolem průmyslové spolehlivosti a nenáročné služby.
Závěrem? Mašina, která si zaslouží respekt!
Lokomotiva řady 716. Možná na první pohled obyčejná, ale ve skutečnosti nepostradatelná. Její robustnost, spolehlivost a univerzálnost ji provázely celou kariéru. A i když už ji možná brzy uvidíme jen v muzeu, její odkaz zůstane. Připomínka doby, kdy železnice byla srdcem průmyslového rozvoje.
Časté dotazy (FAQ)
- Kde se vlastně vyráběly? V Lokomotivbau Elektrotechnische Werke (LEW) Hennigsdorf v bývalé NDR.
- Jakou má převodovku? Hydrodynamickou.
- Kde se nejčastěji používala? V průmyslových podnicích, jako jsou doly, hutě a cementárny.
- Opravdu ji někdo předělal na elektřinu? Ano, v cementárně v Turné nad Bodvou.
- Pořád ještě jezdí? Ano, ale už jich není tolik jako dřív.
Řada T499.0, láskyplně přezdívaná "Kyklop", je takový ten železniční příběh s hořkosladkou příchutí. Sedmdesátá léta, Československo, ČKD Praha a velká Read more
Jako kluk z Plzně, odkojený hlukem projíždějících vlaků a vůní starého mazutu, jsem k železnici vždycky cítil něco víc. Není Read more
